Pohár NGŠ

Napsal admin dne 30. 09. 2011 v 16:11

Pohár NGŠ 2011
Letošní ročník soutěže, konaný netradičně v Plzni, se odehrál v prostoru armádní sportovní střelnice.
Tento rok jsem měl tu čest (ač  jako náhradník) zúčastnit se. Pokusím se zde proto nastínit průběh a výsledky tohoto závodu.
Naše putování začalo již v pátek ráno, kdy jsme se sešli v budově KVV. Po krátkém poučení a vyplnění povinné administrativní dokumentace jsme vyrazili. Smluvní doprava nás přepravila z Brna do Jihlavy kde  čekal armádní autobus a také členové  Jihlavské roty AZ. Po krátké seznamovací exkurzi – někteří účastníci soutěže objevili v budově Jihlavského KVV poklad - relikvii dob minulých - jsme pokračovali v cestě.
 Čekala nás ještě drobná zajížďka za účelem přibrání dalších pasažérů.  Nebyl to nikdo jiný než další střelci z řad Pražského KVV.
Po příjezdu jsme  se krátce seznámili  se střeleckým areálem - opravdu reprezentativní - a pokračovali k místu ubytování. Zde není třeba se nijak rozepisovat, připravené koleje byly pro přespání víc než dostačující. Jen neopomenu zmínit obsluhu, jež zvládla nápor více či méně přizpůsobivých členů rot AZ s nadhledem. Po návratu na střelnici proběhl krátký (reklamní) blok přednášek a také (pro neznalé) seznámení  se zbraněmi. A pak už večeře a volná zábava. Kdo chtěl spát, odebral se zpět na ubytovnu.
  Sobota . Naše pouť soutěží byla zahájena po nástupu a seznámení s pravidly v prostoru střelby z pistole. Když proběhl nástřel, natěšen jsem vyrazil k terčům. Sprcha v podobě mizerných zásahů na sebe nenechala dlouho čekat. Samotná střelba v započítávaných pokusech mě ujistila v marnosti mého počínání. Ostatní z naší roty, respektive členové A družstva, si však nevedli vůbec špatně. Průběh střelby však kazil jeden vážný nedostatek v ústně zadaných pravidlech. Jednalo se o nesmyslný zákaz přístupu k vlastním terčům po nastřílení sady započítávaných výstřelů. Tento drobný nedostatek jsem vyřešil jednoduchou fintou – nafocením terčů z dálky. Naše družstva tak měla alespoň hrubou představu o průběhu soutěže. Soutěž pokračovala položkou samopal/škorpion. Zde se u všech projevila opravdu tristní neznalost zbraně jako takové. Samotný nástřel v mém podání nevypadal beznadějně ,ale počítané zásahy pak byly (když už se dostaly do terče) rozesety po celé ploše terče. Na této položce se stále moji spolubojovníci drželi v dobré formě. Následoval neorganizovaně organizovaný oběd  a delší čekání na královskou položku – Střelba z útočné pušky Sa 58. Náš A - tým  měl dobrou výchozí pozici a tak si věřil. Na střeleckou výchozí linii jsme nastupovali oba Brněnské týmy současně. Proběhl nástřel, po kontrole terčů však úsměv nejlepších střelců v našich řadách povadnul a po „ostré“ střelbě se vytratil úplně. Vložený závod z malorážky už nedokázal nikomu z nich náladu příliš vylepšit.  Vyhodnocení proběhlo v klasickém armádním provedení kdy všichni honorovaní předstoupili na stupně vítězů před nastoupenými členy družstev. Z našich výsledků vyzvednu jen vynikající výsledek Jirky Mazala, jenž stabilními výsledky docílil 4 místa v soutěži jednotlivců. Dle mého názoru jde o vynikající výkon, neboť konkurence byla letos příliš silná. Večeře a následné sbližování se s městem a oslava přátelství mezi jednotkami  AZ se protáhlo až do brzkých ranních hodin.
Neděle. Cesta zpět probíhala v poklidu, jen s malou zastávkou, kdy jsme  uctili památku hrdinných bojovníků, skupiny parašutistů, kteří zahynuli po provedení atentátu na Heydricha v prostorách Kostela svatého Cyrila a Metoděje. Následovalo pouze přátelské rozloučení s pražáky a později s jihlaváky. V Brně jsme se s přáním brzkého shledání na podzimním cvičení rozloučili i my.